Upřímně jsem v otázce zdraví opravdu zmatená.
Když procházím centrem Brna, potkávám záplavy Zdravých výživ, záplavy Nutričních poradců, záplavy studií krásy a wellnes, záplavy salonů s power platy, lymfodrenážemi.
Záplavy fitness center s nabídkami nejnovějších trendů ve cvičení a sportu.
Vojenský drill, crossfit, fitbox, zumba, simulátory rýčů, lopat a vodítek se psy. (haha, vtip roku 3200)
Při bližším pozorování však narážíte na lidi, kteří jezdí tramvají dvě zastávky, které jsou od sebe 500 metrů.
Anebo na lidi, kteří si dávají salát v Mekáči.
Rozum mi zůstává stát.
Kdy jsme ztratili zdravý přístup k životu? Proč, proboha, jezdíme do fitness centra autem? Proč, prokrista, kupujeme nastrouhanou mrkev v plastovém obalu?
Nároky na vzhled jsou z mého pohledu čím dál tím vyšší. Já už vlastně nevím, jak vypadá reálný zadek. Já už vlastně nevím, jak vypadá normální břicho nebo prsa.
Jako poplašný zvonek pro mě bylo objevení pořadu Supersize vs. superskiny.
Sama nad sebou jsem se pozastavila, když mi žena s podváhou 5 kg připadala jako úplně normální žena, kterých ve fitku potkávám tucty.
Když jsem viděla její jídelníček, chtělo se mi brečet.
A chce se mi brečet, když nad těmito věcmi čím dál hlouběji přemýšlím.
Tento článek se nepíše příliš lehce, protože odhaluje můj vlastní pokřivený pohled.
Výživa, jídlo, veganství, zdravý životní styl, jóga, cvičení, sport... To vše je můj život.
To jsou věci, které mě naplňují.
To jsou věci, o kterých bych mohla mluvit celé hodiny.
Když se mě někdo zeptá na radu ohledně jídelníčku, neskrývám nadšení.
Když se na mě někdo obrátí s otázkou ohledně sportu a zejména jógy... Jsem dojatá a pyšná, že jsem to právě já, koho ho napadlo se zeptat.
Nicméně... Obrovské nadšení, láska a pocit předurčení v ohledu životního stylu si jednoho dne mohou začít vybírat svoji daň.
A kde je ta tenká hranice, kde se přístup k životu může změnit v nezdravý?
Přesně ve chvíli, kdy přijdou výčitky.
Co jsou výčitky?
Když se zeptám jakékoli dívky či ženy v mém okolí, zda měly někdy výčitky z jídla nebo vynechání cvičení.... Jaká byla asi odpověď?
To sem přece ani nemusím psát.
Prozření je obrovský krok, který však strašně bolí.
Pokud jste viděli film s názvem Earthlings, tak jistě víte, o čem tady píšu.
Po tomto filmu jsem nemohla spát, jíst a trvalo dlouho, než jsem se znova něčemu upřímně smála.
A i když je týrání a ubližování zvířatům a planetě zemi opravdu nechutná a strašná záležitost...
Týrání a ubližování lidem je úplně stejně hrůzné.
Týráme se všichni navzájem, naše společnost, standardy a ideály.
Nutíme sami sebe, abychom nenáviděli svoje tělo, nenáviděli svoje návyky, nenáviděli sami sebe.
A pak nepřirozeně nutíme ostatní, aby se měli rádi takoví, jací jsou.
Když tohle všechno vidím, chce se mi ječet!
Ale ječet nebudu... Jen bych byla ráda, kdyby vás tento článek přivedl k zamyšlení.
Zastavte se a zamyslete se.
Když vynecháte jednou cvičení, tak vám svaly neochabnou.
Když sníte místo ovesné kaše k snídani sušenku, tak vám pupek nenaroste.
I kdyby to nevedlo k zamyšlení tebe. Tebe, co čteš tento článek.
Vede to k zamyšlení mě.
A já doufám, že i já se zbavím výčitek a špatných pocitů, které mi sedají za krk.
Když vynechám cvičení.
A když sním sušenku.
Nebo balíček sušenek. :D
Život je jen jeden, no ne?
(a Samsára ti nic neříká, Makovko? :))
0 komentárov :
Zverejnenie komentára