Jak zhubnout 20 kilo a nezbláznit se?

by Bipolární Liška 10:49 1 komentárov fitness healthyfood hubnutí joga motivace něco k zamyšlení :) pilates sport zdenickuMakovky

Tak to vážně nevím! Protože já jsem se zbláznila.

Zbláznila jsem se do zdraví, sportu, jídla, procházek a rostlinné stravy.
Tento (lidmi v mém okolí) jistě očekávaný článek jsem odkládala do aleluja.
Ještě teď vlastně nevím, kde začít.

Nikdy jsem nebyla hubené dítě, puberťačka, ani maturantka. Táta mi říkal "melounku" a myslím, že s Ženatým se závazky to nemělo co dělat.
Ale jakto? Ke sportu jsem byla vedená odmalička a paštikama jsme se doma taky necpali.
Na střední škole jsem se však stala největším lenochem pod sluncem, lépe řečeno v záři monitoru.

Nemá žádný význam vyjmenovávat všechny chyby, které jsem dělala před změnou životního stylu, který nastal po maturitě. (kdy moje tělesná váha vystoupala na 83 kg)

Ve svém stravování jsem nastolila pevný řád a naučila se snídat, jíst pravidelně, vařit a vybírat potraviny. Našla jsem si cvičení od Jillian Michaels a zlanařila mamku na každodenní pocení, do kterého jsem se bohužel musela nutit.

Po jazykovce jsem se rozhodla, že se tímto směrem bude ubírat i mé vzdělání a já zatoužila být nutriční terapeutkou.

Přání se mi splnilo, čekaly mě 3 roky plné užitečných informací nejen pro mě.
Nebudu tady psát, že jsem nebyla zklamaná, když jsem zjistila, že se tento obor zabývá hubnutím jen zčásti. V prváku jsme se učily vařit bešamel a výběr potravin pro žlučníkovou dietu.

No, nevadí! Ještě pořád máme pana profesora biochemie, který se zabývá různými alternativami a ajurvédou. (jak já ho zbožňovala, ach!)

Po snaze navázat love/hate vztah s Jillian Michaels, Insanity, fitboxem, TRX, jumpingem a jinými sporty, které zrovna byly v kurzu... Jsem se na to rozhodla jít jednodušší cestou a zařadila pohyb, který jsem vždy milovala. Začla jsem chodit všude pěšky. Hudbu do oušek a jde se!

Každé ráno jsem vstávala o hodinu dřív, abych měla dost času doťapkat do školy pěšky. Postupně se hodina zmenšovala a nakonec mi cesta místo 40, trvala 20 minut. Všechny holky byly ve třídách zmrzlé, zabalené do svetrů a ospalé. Já vždy přicházela svěží a větrala třídu :D

Odstěhovala jsem se od maminky a začla lítat okolo praní, uklízení, nákupů, vaření a jiných domácích prací (ale i doma jsem pomáhala, takže pozor na to! :D )

Začala chodit upouštět páru na squash, drbat všechny do posilovny s kamarádkou. A objevila jedny z největších lásek mého života. Pilates a jógu.

Pilates jsem si zamilovala zejména proto, že mi připomínal rozcvičky na gymnastice, na kterou jsem chodila jako malý capart.

Jóga mě uchvátila, pohltila, omotala si mě kolem prstu.

Ale nebylo jednoduché mě sbalit. Potřebovala pomocníka. Úžasného trenéra. Bob Harper (dnes už vím, že opravdová jóga je tak trošku o něčem jiném, než jeho Yoga for the warrior), Boho beautiful, Tim Senesi...

Lidé v mém okolí se mě neustále ptají na to, co dělám a jím. Myslím si, že úplně každý jeden člověk moc dobře ví, co má dělat, aby zlepšil svoji fyzickou kondici.
Ani lektvar, masáž nebo pilulka prostě nepomáhá!

Stačí drobné změny, v jídelníčku, v pohybu...

Ale nejdůležitější je změna v hlavě.

I když jsem měla z velikosti 42, velikost 36... Stále jsem si ty velké změny nějak neuměla připustit.
Pořád jsem se cítila stejně. Pořád jsem chtěla hubnout víc.

Chvalozpěvy přicházely ze všech stran a já pořád nechápala, o čem to ty lidi mluví.

Nechci tvrdit nic o poruše příjmu potravy nebo jiných onemocněních. Nikdy jsem neměla v úmyslu se šidit. Na druhou stranu, už jsem se hlídala dost. Počítala kalorie, aktivity, poměry a nepoměry.

Pokřivený pohled na toho člověka v zrcadle je problém. A ne zrovna malý.

Jednou mě napadlo prohlédnout si staré fotografie. Po několika hodinách prohlížení jsem zůstala s otevřenou pusou.

Jak jsem to mohla nevidět? Co pořád blbnu? Proč mi nestouplo sebevědomí, sakra?!

S rozklepanýma rukama jsem na facebook uploadovala srovnávací fotografii. Na druhé fotce jsem byla v plavkách a žaludek se mi zvedal představou, že se mi někdo vysměje za můj malý úspěch.

Ale kritika nepřišla. A já konečně našla sebevědomí a důvod chodit s hlavou vzpřímenou.

Jakoby můj mozek právě udělal salto vzad. Konečně jsem si uvědomila, že můžu i odpočívat. Že nemusím neustále cvičit a zapisovat si jídlo, že si moje tělo zaslouží i dovolenou.

Po této změně v hlavě nastaly i změny na těle. Jakoby přestalo stresovat po zkouškovém období. Rýsujou se mi svaly, vždyť to je přece super! :)

Nejsou kilča jako kilča. Dnes vážím 58 kg na výšku 168 cm. Před mým malým uvědoměním jsem měla o 2 kg svalů méně. Ale stejnou váhu (ano, to znamená, že tuky nahradily svaly!).

Svalová hmota začala stoupat po přechodu na rostlinnou stravu (světe zblázni se!). A to jen díky tomu, že jsem se rozhodla zahodit kalorické tabulky a přestala si jídlo zapisovat. Začala jsem jíst intuitivně a přidala na sacharidech, které pro mě (a další milion holek) byly skoro sprosté slovo.

Začala jsem zastávat jednoduchost jak v pohybu, tak ve stravě. Co nejméně zpracované potraviny, zelenina, ovoce, luštěniny. Spíše ty druhy, které plodí v našem podnebí, méně exotiky.
Potraviny s co nejkratším složením.
A jelikož jsem líná dohledávat Éčka, tak se jim zkrátka vyhýbat anebo tolerovat již ty, které si pamatuji a vím, že nejsou úplně jedovaté.

Konečně jsem našla svůj střed, svoji cestu, sebevědomí a spokojenost.

Bláznivá jsem ale stále! Pořád jsem bláznivě zamilovaná (do své lásky, do jógy, do jídla a výživy, do mého života).

Tak se taky zblázni! Ale s radostí, bez výčitek a s nadšením.
Zahoď váhu, jak kuchyňskou, tak osobní.
Zamlsej si, zasportuj si, zaskákej si na posteli.
A hlavně se usmívej!
(protože mně to slušelo i na těch starejch fotkách, když jsem se usmívala :) )