A rozhodla jsem se pro dnešek stát poslem pravdy (ach, melodrama).
Hlavně sama sobě. :)

Dnes mi můj kamarád napsal, že moc rád sleduje můj blog. A že je krásné vidět, jak jsem si našla svoji vlastní cestu (opravdu jsem se začervenala).

Život mi na tohle krásné období přichystal nějaké ty zkoušky, kterými jsem se rozhodla projít se ctí.
Ostatně tak, jako se mi v mém dosavadním životě VŽDY podařilo :)
No, ano! Nežiju snad?
A ještě k tomu tak nádherný život. <3

Nicméně...
Tímto krásným komplimentem můj kamarád otevřel i malou špeluňku v mém mozku, která je momentálně zanešená pavučinami a netopýry.
A to moje výčitky ohledně zanedbávání blogu.

Položila jsem si hned několik otázek.
Tak jako o každém zkouškovém (kdy páchám sebevraždy a mizím z povrchu zemského).
Se zmítám v rolích silný holky, která všechno zvládne a ubrečenýho malýho rozmazlenýho fracka, kterej se bojí vystoupit z komfortní zóny.
Asi jako squashovej míček.
Ode zdi ke zdi :)

A jelikož se ráda zamýšlím.
(overthinking flow)
Tak jsem si vlastně uvědomila, že si nemám co vyčítat.
Články pro vás by totiž prozradily moje momentální rozpoložení.
A já vám chci přinášet na této stránce klid a dobrou náladu.
Stresu, strachu a negativity je totiž všude dost.

A jelikož ráda svoje myšlenky pitvám.
(overthinking flow no.2)
Tak jsem si uvědomila jednu velkou pravdu, kterou jsem začla cítit celým svým srdcem.
I když je na mém sebepojetí třeba ještě spousta tvrdé práce (ostatně, ta bude potřeba neustále), tak jsem velice šťastná za extrémy.
(ve stravování, ve sportu, v životě. Aplikuj si na co jen chceš!)

Extrémy jsou úžasné, pomáhají nám totiž k ohraničení. A ohraničení je jen mezikrokem k definici zlatého středu.

A největší MOTIVACÍ se však nestává nalezení balancu.
Když totiž kmitaj molekuly (fyzika odpustí), tak ani já nemůžu ustrnout, přece.
A najednou se to kmitání a zmítání se ode zdi ke zdi mění z nepříjemného vedlejšího účinku POSUNU v onen posun samotný.

Tak, přežili jste to!
Já si jdu zkusit připhotoshopovat auru a svatozář.
Tak zas čau.

(a nebojte, budou články, budou fotky ňamiček, budou tréninkový plány)
(jen mě teď nechce zapnout se na chvíli do povlečení a dělat, že jsem peřina :D)

Jsem moc vděčná za vás všechny, kdo tyto řádky čtete a ztratit vás rozhodně nechci.
Je zase na čase začít makat! :)

Chystám pro vás můj update ohledně stravování, postavy a sportu.
Dále taky tréninkovej plán pro všechny, kdo si dávaj předsevzetí.
(ještě si užijeme Vánoce, žejo?)

No a samozřejmě obrovskou spoustu ňamiček a (pozor!) receptů, který si pečlivě zapisuju.
Těšte se! Já se těším taky :)

A jak si vlastně představujeme zdravého člověka?
Upřímně jsem v otázce zdraví opravdu zmatená.

Když procházím centrem Brna, potkávám záplavy Zdravých výživ, záplavy Nutričních poradců, záplavy studií krásy a wellnes, záplavy salonů s power platy, lymfodrenážemi.
Záplavy fitness center s nabídkami nejnovějších trendů ve cvičení a sportu.

Vojenský drill, crossfit, fitbox, zumba, simulátory rýčů, lopat a vodítek se psy. (haha, vtip roku 3200)

Při bližším pozorování však narážíte na lidi, kteří jezdí tramvají dvě zastávky, které jsou od sebe 500 metrů.
Anebo na lidi, kteří si dávají salát v Mekáči.
Rozum mi zůstává stát.

Kdy jsme ztratili zdravý přístup k životu? Proč, proboha, jezdíme do fitness centra autem? Proč, prokrista, kupujeme nastrouhanou mrkev v plastovém obalu?

Nároky na vzhled jsou z mého pohledu čím dál tím vyšší. Já už vlastně nevím, jak vypadá reálný zadek. Já už vlastně nevím, jak vypadá normální břicho nebo prsa.
Jako poplašný zvonek pro mě bylo objevení pořadu Supersize vs. superskiny.
Sama nad sebou jsem se pozastavila, když mi žena s podváhou 5 kg připadala jako úplně normální žena, kterých ve fitku potkávám tucty.
Když jsem viděla její jídelníček, chtělo se mi brečet.

A chce se mi brečet, když nad těmito věcmi čím dál hlouběji přemýšlím.

Tento článek se nepíše příliš lehce, protože odhaluje můj vlastní pokřivený pohled.
Výživa, jídlo, veganství, zdravý životní styl, jóga, cvičení, sport... To vše je můj život.
To jsou věci, které mě naplňují.
To jsou věci, o kterých bych mohla mluvit celé hodiny.
Když se mě někdo zeptá na radu ohledně jídelníčku, neskrývám nadšení.
Když se na mě někdo obrátí s otázkou ohledně sportu a zejména jógy... Jsem dojatá a pyšná, že jsem to právě já, koho ho napadlo se zeptat.

Nicméně... Obrovské nadšení, láska a pocit předurčení v ohledu životního stylu si jednoho dne mohou začít vybírat svoji daň.

A kde je ta tenká hranice, kde se přístup k životu může změnit v nezdravý?
Přesně ve chvíli, kdy přijdou výčitky.
Co jsou výčitky?
Když se zeptám jakékoli dívky či ženy v mém okolí, zda měly někdy výčitky z jídla nebo vynechání cvičení.... Jaká byla asi odpověď?
To sem přece ani nemusím psát.

Prozření je obrovský krok, který však strašně bolí.
Pokud jste viděli film s názvem Earthlings, tak jistě víte, o čem tady píšu.
Po tomto filmu jsem nemohla spát, jíst a trvalo dlouho, než jsem se znova něčemu upřímně smála.
A i když je týrání a ubližování zvířatům a planetě zemi opravdu nechutná a strašná záležitost...

Týrání a ubližování lidem je úplně stejně hrůzné.
Týráme se všichni navzájem, naše společnost, standardy a ideály.
Nutíme sami sebe, abychom nenáviděli svoje tělo, nenáviděli svoje návyky, nenáviděli sami sebe.
A pak nepřirozeně nutíme ostatní, aby se měli rádi takoví, jací jsou.
Když tohle všechno vidím, chce se mi ječet!

Ale ječet nebudu... Jen bych byla ráda, kdyby vás tento článek přivedl k zamyšlení.
Zastavte se a zamyslete se.
Když vynecháte jednou cvičení, tak vám svaly neochabnou.
Když sníte místo ovesné kaše k snídani sušenku, tak vám pupek nenaroste.

I kdyby to nevedlo k zamyšlení tebe. Tebe, co čteš tento článek.
Vede to k zamyšlení mě.
A já doufám, že i já se zbavím výčitek a špatných pocitů, které mi sedají za krk.
Když vynechám cvičení.
A když sním sušenku.
Nebo balíček sušenek. :D

Život je jen jeden, no ne?
(a Samsára ti nic neříká, Makovko? :))

Nojo, měla bych se stydět. Já totiž ani nevím, jestli jsem někdy byla v Bratislavě.
Přitom je to takový kousíček. A přitom je to tam tak pěkný. Obzvlášť, když se procházíš okolo Dunaje a nahlížíš do meníček těch drahejch lodních restaurací.
Rizoto za tři kila, no proč ne :)

Náš styl cestování je pro lidi, co rádi plánují týdny dopředu noční můrou.
"Hele, nepojedeme v pátek do Bratislavy?"
Tak jo.

Nasedáme do vlaku.
Nenasedáme do vlaku.
Snažíme se najít si svůj metr čtvereční mezi děsivou masou lidí. A ti největší se samozřejmě několikrát během cesty rádi promenádujou na záchod.
Lidi jsou fajn. Ale ne ve vlaku.
Nemám ráda vlaky :D

První dojem z Bratislavy je pro mě asi jiný, než pro všechny okolo. Mně se tam náhodou líbilo!
Maj takový pěkný nový šaliny električky a historický uličky.
Není to tam spletitý a kolem řeky je prostě nádherně.

Nahodile navštěvujeme galerii zaplněnou dřevěnou instalací, na kterou máme pohlížet z různých úhlů a nechat se zanést do budoucnosti.
Hmmm, just okay.
Ale mám odtud cool hipster ajlavárt fotku.

První plánovanou zastávkou bylo (samozřejmě v konzumním duchu) Kamenné náměstí a Vegan kiosk.
Mojí volbou byl VegDog.
A nebyla to chyba.
Vlastně nevím, co všechno to obsahovalo, ale sliny mi tečou při pouhé vzpomínce.
Doporučuji jako hlavní vegan checkpoint v  Bratislavě.

Dále nás čekalo nahodilé courání po všech možných hezkých místech a moje neustálý otravování ve stylu "vyfoť mě tady, vyfoť mě znovu, protože vypadám děsně, nefoť mě zespodu, vyfoť mě zezadu, protože už mám fakt dost toho, jak vybíráš jako dominantu fotky moji druhou bradu.".

Taky vás vaše drahá polovička fotí jako topmodelku? 

Takže radši pózuju zezadu :D 

Jelikož Kuba ví, že jsem milovník knih, tak pro mě naplánoval návštěvu kavárny v knihkupectví.
No, bylo tam nádherný teplíčko a sojové latté taky stálo za to! :)
A taky jsem si zapsala pár knih, který si musím v nejbližší době vážně přečíst.

Cestou necestou a potloukáním jsme tak nějak náhodně propracovali na koncert Medial banana v rámci Graffiti jamu. A zrovna, když vznikala na stěně baráku nádherná lištička (moje jedno z nejmilovanějších zvířat).

Následovala návštěva vinárny s pravými "bratislávčany". Konverzace se točila kolem srovnávání Brna a Bratislavy, konzumace se točila okolo burčáku, který mě zpočátku opravdu zarazil svým vzhledem (už jste někdy viděli ČIRÝ burčák? Já teda ne :) ).

Pak jsme unavení a náležitě zburčákovaní padli do postele.

Ráno jsme před odjezdem ještě navštívili Starou tržnici, okoukali ňamičky a já ochutnala "Tchýnin jazyk". A ne, nebyla to rostlinka, ale chilli marmeláda. (ale zas tak vostrý to teda nebylo! :D )

A pak už jsme se jen krátce s Bratislavou rozloučili a ujížděli směrem do Brníčka. Po krátké aférce s přecházením kolejí a policejní prohlídkou jsme se zastavili na tolik diskutovaném Raw vegan festu, na kterém jsem přecejen našla něco pozitivního.

Veganskou tortillu z Veg8 café, Kuba ochutnal mangový muffin, mangové smoothie a mangový všechno. Pak jsem si vytvořila novou závislost na datlových kokinách s karobem a složila obdiv hustokrutýmu týpkovi, co přímo před našima očima vyřezával nádobí ze dřeva.

Příště by to teda mohlo být lepší.
A přítomnost neveganských stánků nekomentuji.
Jsem velice tolerantní člověk. Nicméně, pokud něco nese určitý název, měla by mu také dostát.

No a pak už jsem se mohla těšit jenom na kafíčko a bambilion kokin v mém vyhřátém křesílku doma.
Tak čau, Bratislavo, čau Raw vegan festivale.
Doma je to taky dobrý.
(ale venku nejlepší!)

Mých 5 minut slávy je pryč. Nicméně, musím dohnat resty.
Spousta lidí mi po článku o mém hubnutí psalo. Spousta z nich řešila jeden velký faktor, co se mého životního stylu týká.
A to....
JÍDLO!

Jak že vlastně vypadá moje "votajítinadejvígn" ?
Moje návyky jsou hodně pohyblivé, protože jím intuitivně.

Týden mohu jíst čistě, kvanta čerstvé zeleniny, luštěniny, saláty a smoothiečka.
Občas se i stane, že neprahnu po pečivu, sladkém či nejrůznějších pochutinách. Občas.
Občas se taky stane, že si Lotuskama nabírám burákové máslo a zapíjím ho čokoládovým Alprem (burčákem :D)
(a pak se nacpu třeba i brambůrkama)

Tomu se říká rovnováha. :D

Nicméně jsem se rozhodla podělit se o některé z mých návyků.

Většinou jím 4x denně po 4 hodinách.
Ani to není svazující pravidlo, nicméně vím moc dobře, že pokud se v tomto alespoň maličko nehlídám, tak jsem schopná projíst celý den po maličkých hrstičkách všemožných kravin.

Nejvíce se snažím jíst potraviny co nejméně zpracované.
Čtu složení a snažím se vybírat ty potraviny, které ho mají co nejkratší.
Jím prostě nakrájenou čerstvou zeleninu nebo kus ovoce. Tyto dva kouzelníky se snažím obsáhnout v každém denním jídle :)
Většinou čerstvou zeleninou nebo ovocem jídlo začínám.
Pouze tyto dvě zásady jsou u mě pevně ukotveným pravidlem.


RANNÍ RITUÁLY

Den obvykle začínám sklenkou vody (spím s otevřenou pusou a pak mám sucho v krku :D).
Královnami mých snídaní jsou každopádně vločky.

Miluji ovesnou kaši na milion způsobů:
s rozmačkaným banánem, vodou, arašídovým máslem, mákem a dalším ovocem
anebo s kakaem, banánem, kokosem, proteinovým práškem a třeba kostičkou čokolády :D
anebo se skořicí, rostlinným mlékem, jablíčkem a oříšky
anebo anebo anebo
Se vším co najdu doma! :D

Momentálně jsem si zvykla na smoothie:
s banánem, vločkami, chia semínky, konopným proteinem, špenátem
s hruškou, polníčkem, citronem a mátou (a vločkami)
s borůvkami, jablkem a vločkami
se špenátem, jablkem, meduňkou a citronem (a semínky)
anebo anebo anebo
achbože, s banánem, mandlovým mlékem, proteinovým práškem a panákem kafe
MŇAM!
Do každého přidávám zelenou listovou zeleninu. Zaprvé chlorofyl považuji za tekuté zlato. A za druhé... Znechucené pohledy lidí, když pijete "žabinec" jsou k nezaplacení! :)

Svátečně třeba také ovesné sušenky s rostlinným kakaem, crumble (zapečené vločky s ovocem), nějaká dobrá buchtička od maminky, a podobně.

Slané snídaně mi moc neříkají.

OBĚDY

U obědů hodně záleží na tom, zda obědvám doma, v terénu.
Zda mám zrovna lenivou a nechce se mi vařit nebo nakupovat. :D
Do terénu si většinou chystám jídlo, které není třeba ohřívat a příjemně se jí. (jen vidličkou)

Takže terénní kombinace:
pečivo s luštěninovou pomazánkou, hummusem a mix čerstve zeleniny
tortilly/tousty plněné čímkoli, čerstvá zelenina nebo ovoce
kuskusový, těstovinový, rýžový, luštěninový salát
nějaká hustá zeleninová polévka s pečivem, nudlemi, zavářkou - když mám možnost využít mikrovlnku.

Když se mi chce vařit:
lustěniny na paprice/kari/nakyselo
mexický/bramborový/houbový/sójový guláš
zelenina s bramborama a tofu/tempehem
různé rýže/nudle na asijský způsob
semolinové špagety se špenátovou/houbovou/rajčatovou omáčkou

Občas nějaké to meníčko ve Forky's, Rebiu, Vegalité. To je pro mě vícrméně sváteční situace.

ODPOLEDNÍ SVÁČA

knäckebroty s vegan pomazánkou/tofu/hummusem + zeleninka
ovoce, sójový pudink, rýžové chlebíčky
občas třeba zopakuju smoothie z rána
někdy si zase obložím kus pečiva
dost často dostanu chuť na čokoládové rýžové chlebíčky :D

VEČEŘE

Večeře je pro mě asi nejneoblíbenější jídlo! :D
Většinou večer přijdu pozdě domů a jídlo musí být rychle uvařené, protože už se chci jen válet :D
Bývá hodně podobná obědu, ne-li úplně stejná.
"Zlato, tak já to dorazím. Zítra nebudeš mít oběd, sorry."

Nejčastěji si dělám salát úplně ze všeho, co mám doma.
Takže zelenina, luštěniny, oříšky, obiloviny, tofu, a tak.

Mezi jídly občas uzobávám ovoce, zeleninu nebo nějaké rýžové/kukuřičné/pšeničné chlebíčky (miluju křupání, no :D )

A jak občas vypadá můj prasečák? Ten totiž vidět taky musíte!

Snídani většinou stíhám ještě "zdravou", takže podobnou klasickým kombinacím. Někdy se stane, že dostanu nezdolatelnou chuť na Alpro dezert, který zajídám chlebem, houskou, čímkoli a k tomu zdlábnu směs oříšků se sušeným ovocem.
Dopoledne si běžím pro sušenky nebo hořkou čokoládu (s pomerančovou kůrou, mňam).
Oběd si dám normální... No, ale někdy mám taky chuť na nějaký veganský burger a hranolky, následované zmrzlinou ze Zelňáku.
Když se lidově řečeno přežeru nacpu na oběd, tak si zvládnu stěžovat až do večera, kdy si s radostí dám nějaké to křupáníčko, opečené toustíky, sushi, hranolky, různý placičky...
Většinou, když opravdu prasím, tak prasím celý den :D
Občas se mi nevyplatí odfláknutá snídaně a odpoledne piju hektolitry kafe, mlsám müslli srdíčka, kupuju si energy tyčinku (raw), a podobně :D

Nebudu říkat, že si potom nic nevyčítám, nenadávám si do čuňat a neprohlašuji:

"Od zejtra už budu vopravdu jíst čistě a už NIKDY prasit nebudu."

No a za týden se situace opakuje :D

Učím se brát "cheat days" pozitivně.
Často totiž zjišťuji, že mě motivují víc se opřít do cvičení, méně se vozit autobusem a méně vysedávat u počítače.
Často mě taky motivují vyzkoušet něco nového co se týká racionální výživy, protože chci vyvážit tu "nezdravost".
A nakonec také...
Jeden čuňáckej den (víkend :D) z vás čuně opravdu neudělá.

Jen bych nesměla být takový perfekcionista.

(když už perfektní cheat day, tak celý den :D )